Analytický přístup

Analytická psychologie byla založena Carlem Gustavem Jungem a patří spolu s Freudovou psychoanalýzou ke klasickým hlubinně psychologickým směrům. Ty předpokládají existenci nevědomí a nevědomých sil a konfliktů, které stojí v pozadí psychických problémů. Od těchto představ se odvozuje také jungovský přístup, ve kterém má vedle analytického zpracování nevědomých (traumatických) zkušeností a konfliktů velký význam podpora kreativního rozvoje a vlastní odpovědnosti za uspořádání života. Tělesná i duševní onemocnění jsou chápana jako výraz toho, že je porušena zdravá vzájemná souhra různých polarit celosti organismu. K tomu dochází při zdůrazňování jednostranného postoje, který narušuje rovnováhu psychických sil. Proti takovému vědomému zaměření se pak konstelují síly v nevědomí.Porozumění dynamice duševního dění a změna vědomého postoje vede nejen k odeznění psychických potíží, ale je často krokem vpřed na cestě k dalšímu osobnímu rozvoji, individuaci.

Cíle analytické psychologie

V souvislosti s cíli analytické psychologie se nejčastěji hovoří o individuaci a tzv. individuačním procesu, ve kterém se má člověk stát tím, kým skutečně je na základě svého založení a vývojových možností. Má si uvědomit různé aspekty svého bytí, zpracovat je a převzít do svého života. V rámci individuačního procesu tak dochází k větší diferenciaci vědomého postoje, uvědomění si i "stínových", tj. do té doby potlačovaných či nepřijímaných stránek osobnosti. V rámci analytického procesu se nestáváme "dokonalejším", ale celistvějším člověkem, který si je plněji vědom všech aspektů své osobnosti, přijímá sám sebe, je schopen vytvářet harmonické vztahy s druhými lidmi, aniž by musel potlačovat svoje bytostné potřeby.

Základní prostředky analytické psychologie

Terapeutický vztah: V psychoterapeutickém procesu má vztah mezi klientem a terapeutem ústřední význam a stává se jádrem terapeutické cesty. Předpokladem je autentický, chápající a přijímající přístup terapeuta, ve kterém klient může vyjádřit vše, co je potřeba. V rámci terapeutického procesu je kladena pozornost na přenosové a protipřenosové fenomény, které pomáhají porozumět na základě zážitku "tady a teď" zkušenostem, které se vytvářejí i v dalších interpersonálních vztazích klienta.

Práce se snem: Jedná se o jeden ze způsobů, jak porozumět dynamice nevědomých procesů. Psychologickou funkcí snu je psychická regulace, jejímž cílem je odstranit nebo překlenout protikladné napětí, jež je mezi systémy vědomí a nevědomí častá. Podaří-li se integrovat poselství snů, dochází k rozvoji a rozšiřování vědomého postoje. Čím jednostrannější je vědomé zaměření a čím dále odvádí člověka od optima jeho životních potencialit, tím spíše přichází ke slovu možnost, že živé sny svým silně kontrastním, ale účelně kompenzujícím aspektem vystupují jako výraz psychologického sebeřízení individua.

Aktivní imaginace: Specifická forma imaginace, která slouží k asimilaci nevědomých obsahů (snů, fantazií atd.). Aktivní imaginace poskytuje možnost k vyjádření těm stránkám osobnosti, které se normálně nedostávají ke slovu a tím umožňuje komunikaci mezi vědomím a nevědomím.

Napsal: Mgr. Tomáš Holcner

Literatura:

• Jacobi, J. Psychologie C.G.Junga, Psychoanalytické nakladatelství, Praha 1992
• Müller, L., Müller, A.,(ed.). Slovník analytické psychologie. Portál, Praha 2006
• Stevens, A. Jung. Argo, Praha 1996