Metoda EMDR

Akronym EMDR znamená v překladu desenzibilizace a přepracování pomocí očních pohybů. Jedná se o poměrně novou terapeutickou metodu, která byla vytvořena v USA v 80. letech minulého století dr. Francine Shapiro. Tato metoda v sobě kombinuje prvky v současnosti uznávaných psychoterapeutických přístupů doplněných o bilaterální stimulaci, která usnadňuje zpracovávání zablokovaných traumatických zážitků. Vychází z předpokladu, že za normálních okolností se dokážeme vyrovnat s nepříjemnými vzpomínkami přirozeným způsobem. Pokud jsme však vystaveni velmi náročným, traumatizujícím, situacím, přirozený proces zpracování takových zážitků se zastaví. Nepříjemné vzpomínky zůstávají ve své původní podobě uloženy v mozku a navzdory času, který od události uplynul, se v nezměněné intenzitě stále vrací. V jejich souvislosti pak dochází k rozvoji psychických potíží.

Podoba EMDR sezení

Délka typického EMDR sezení je v porovnání s jinými psychoterapeutickými přístupy o něco delší. Sezení obvykle trvá mezi 75-90 minutami. V jeho průběhu terapeut s klientem pracuje na identifikaci specifického problému, na který se pak setkání zaměří. Klient si má vybavit vzpomínku na rušivou událost a všímat si pocitů, které se objevují. Následuje bilaterální stimulace, zatímco se klient soustředí na traumatické vzpomínky. Stimulace očním pohybem pokračuje, dokud se traumatická vzpomínka nestane méně rušivou a dokud není silněji asociována s pozitivními myšlenkami a přesvědčeními klienta o sobě. V průběhu EMDR sezení může klient prožívat intenzivní emoce, ale na konci sezení většina lidí hovoří o podstatném snížení nepříjemných pocitů ve vztahu k traumatické události.

Pro koho je terapie EMDR vhodná?

Efektivní je tento přístup zejména u lidí, kteří byli vystaveni nadlimitní zátěži, jako jsou například oběti trestných činů (fyzického napadení, znásilnění, únosu, loupeže), účastníci závažných dopravních nehod a jiných závažných událostí, v jejichž důsledku se rozvinula tzv. posttraumatická stresová porucha. EMDR metodu lze dále využít i u dalších psychických potíží, u kterých se předpokládá, že vznikly v důsledku nezpracovaných životních událostí, jako jsou různé úzkostné poruchy, depresivní stavy, komplikované truchlení, nedostatek vlastní hodnoty či pro posílení výkonu a pozitivních emocí.

Napsal: Mgr.Tomáš Holcner